L. Ron Hubbard

lrh-1L. Ron Hubbard je široce uznávaný jako jeden z nejvlivnějších autorů dvacátého století. Jeho děl koluje po světě více než 160 milionů výtisků. Jako zakladatel Dianetiky a Scientologie svými filozofickými objevy pomohl lidem po celém světě dosáhnout většího pochopení sebe sama i ostatních.

„Abyste poznali život,“ napsal jednou, „musíte být jeho součástí. Musíte jít mezi lidi a dívat se, musíte se dostat do skrytých koutů a skulin existence, musíte důvěrně poznat všechny druhy lidí, než můžete nakonec stanovit, co je člověk.“

Při svém dlouhém a dobrodružném hledání vědění dělal L. Ron Hubbard právě to.

Jeho neutuchající zájem o lidskou mysl vzplanul, když ve dvanácti letech studoval pod vedením velitele Josepha C. Thompsona – raného studenta psychoanalýzy a prvního námořního důstojníka Spojených států, který studoval ve Vídni u Freuda. Ačkoli Ron nakonec freudovskou teorii zavrhnul jako nepraktickou a nefunkční, přesto došel k jednomu klíčovému závěru:
„S myslí se dá něco udělat.“

lrh-2Při svém pátrání od Jižního Pacifiku po Asii se Ron stal jedním z mála Američanů, které kdy vpustili do posvátných tibetských lámaserií
v Západních horách Číny. Navíc studoval
s posledním z linie královských mágů Kublaj-chánova dvora. Ale přesto navzdory bájemi opředené moudrosti Východu našel země sužované bolestnou bídou a rezignovaným zoufalstvím a mohl dojít jen k tomuto závěru: „Učení zamčené ve shnilých knihách je lidem
k ničemu a tudíž pokud jej nelze použít, nemá žádnou hodnotu.“

Když se vrátil do Spojených států, začal Ron studovat inženýrství, matematiku a nukleární fyziku na Univerzitě George Washingtona. Všechny tyto obory mu byly v jeho následných filozofických výzkumech velice ku prospěchu. Ve skutečnosti byl L. Ron Hubbard první, kdo nekompromisně použil západní empirické metody na studium mysli a ducha, počínaje svými univerzitními výzkumy předmětů tak rozličných, jako je ukládání lidské paměti a povaha estetiky. Přesto mu univerzita kromě této základní metodologie a tudíž měřítka pro další výzkum, nenabídla žádné skutečné odpovědi.

Jak později napsal: „Bylo velice zjevné, že jsem pracoval a žil s kulturou, která toho o mysli věděla méně, než ten nejprimitivnější kmen, s jakým jsem se kdy setkal.“ V souvislosti s tím dodal: „Věděl jsem, že budu muset podniknout rozsáhlý výzkum.“

Tento výzkum zabral několik příštích desetiletí a jeho laboratoří byl svět. Bez přístupu
k pohodlným „výzkumným grantům“ a podporovaný pouze výtěžky ze své uznávané literární kariéry studoval Ron ne méně než 21 primitivních ras a kultur – od indiánských kmenů
ze severozápadního Pacifiku a Filipínských Tagalogů po obyvatele kopců Portorika. (V souvislosti
s tím je dodnes vzpomínán v listinách prestižního newyorského klubu výzkumníků – New York Explorers Club.)

Druhá světová válka jeho výzkum přerušila a byla další bariérou k vývoji skutečné technologie lidské mysli. První procedury byly testovány ve vojenské námořní nemocnici Oak Knoll v severní Kalifornii, kde tehdejší poručík L. Ron Hubbard podstupoval léčbu válečných zranění. Jeho výzkumnými případy byli bývalí zajatci z japonských internačních táborů – muži, nad nimiž již lékařská věda téměř zlomila hůl. A přesto se každý z těch, které Ron léčil pomocí mocných technik Dianetiky, velice pozoruhodně uzdravil.

Když opět zavládl mír, pustil se Ron do dalšího testu funkčnosti Dianetiky na jedincích ze všech možných oblastí života. Aby vyvinul Dianetiku jako kompletní a jedinečně praktickou a efektivní technologii, testoval její procedury na stovkách lidí.

V roce 1947 shromáždil poznámky zapsané ze stovek historií případů za předcházející léta testů a připravil tezi, která detailně popisovala jak teorii, která za tím vším stojí, tak její techniky. Výtisky tohoto rukopisu kolovaly v lékařských a vědeckých kruzích a nadšeně se kopírovaly a předávaly dalším přátelům. Tímto způsobem se Ronově původní tezi o Dianetice dostalo okamžité a široké distribuce. Dnes je tato teze vydaná pod názvem Dynamiky života. Za ní následoval na sklonku roku 1949 článek napsaný na žádost Explorers Journal s názvem „Terra Incognita: Mysl“.

lrh-3Aby Ron odpověděl na obrovský příval dotazů od čtenářů, byl nucen na toto téma sepsat souhrnný text. Proto začal na počátku roku 1950 psát knihu Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví. Současně také Ron jako úvod k Dianetice pro širokou veřejnost a jako předehru k jejímu vydání sepsal článek o délce knihy pro jeden celonárodní americký časopis. Tímto článkem, který detailně popisuje cestu, kterou se jeho výzkumy ubíraly, a poskytuje přehled obecného použití, byla Dianetika: Vývoj vědy. Na stáncích se tento článek objevil v dubnu roku 1950 a okamžitě si jej přečetl každý přední inženýr a fyzik. Dianetika: Vývoj vědy bezpochyby zelektrizovala celou vědeckou komunitu Spojených států.

Následné vydání knihy Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví se stalo velkou událostí
v historii vydavatelství tím, jakého zájmu a uznání od široké veřejnosti se jí dostalo. Toto dílo okamžitě vylétlo na vrchol seznamu bestsellerů New York Times a drželo se tam týden za týdnem. Od té doby se tato kniha stala nejšířeji čtenou a nejpoužívanější knihou o lidské mysli
v historii, jejích výtisků je v oběhu téměř 20 milionů.

Dnes je Dianetika celosvětovým fenoménem, používají ji miliony lidí ve více než 150 národech světa, ve více než 50 jazycích.

Dílo L. Ron Hubbarda na téma člověka, mysli a ducha dnes tvoří desítky milionů vydaných slov, zaznamenaných v mnoha knihách, rukopisech a ve více než 3 000 nahraných přednáškách.

Největším důkazem Ronovy vize jsou zázračné výsledky, jichž jeho technologie dosahuje, a miliony jeho přátel po celém světě, kteří jeho odkaz nesou dál do jednadvacátého století. Počty obojího každým dalším dnem vzrůstají.

„Rád pomáhám ostatním,“ řekl jednou, „a považuji za svou největší radost v životě vidět člověka, který se sám osvobodil od stínů, které zatemňovaly jeho dny. Tyto stíny mu připadají tak neproniknutelné a tak ho stahují dolů, že když pozná, že jsou to stíny a že skrze ně může vidět, projít jimi a být znovu na slunci, je nesmírně potěšen. A obávám se, že já jsem potěšen právě tak jako on.“